Mezi lidmi se šíří nejrůznější mýty, či různé nesmysly. Bohužel jim většina populace uvěří ihned z prvního doslechu či přečtění. Někdy je opravdu k nevýře, s čím vším jsou lidé schopni přijít. U elektrických kol tomu samozřejmě není jinak. Vybrali jsme pro vás ty nejzajímavější. Možná se v některých hodně zasmějete nebo konečeně zjistíte, jaká je ve skutečnosti pravda.
1. Na elektrokolo potřebuji řidičák
Na tohle otázku nemůžeme odpověďeť jednoznačnou odpovědí, jelikož se současná situace s elektrokoly trošku více zkomplikovala. Co ale nechceme, aby jste si teď řekli, no jo, tak je to pravda.
Můžete být naprosto v klidu. Na 99% elektrokol, které jsou momentálně na trhu, opravdu řidičské oprávnění nepotřebujete. Pokud si pokládáte otázku, jak to ale zjistíte, tak stačí vědět, co říká norma ČSN EN 15194 nebo se na vyhlídnutý model informovat přímo u prodejce.
V krátkosti uvedeme normu ČSN EN 15194, která říká, že aby bylo elektrokolo stále jízdním kolem, tak dle aktuální technické normy musí fungovat na principu aktivace elektro-pohonu při současném šlapání, kdy se asistence motoru snižuje se vzrůstající rychlostí a vypíná se při dosažení rychlosti 25 km/h.
Norma také (ČSN EN 15194), dovoluje drobnou odchylku maximálně 10 %. Někteří výrobci (třeba český Agogs) nastavují rychlost asistence až na 27,5 km/h. To se ale netýká německých výrobců, kde je často rychlost rigidně nastavena na 25 km/h.
Pokud by pro vás byla tato rychlost nedostatečná nebo toužíte po vyšší rychlosti, jsou na trhu i elektrokola, která dokáží jet rychlostí až 45 km/h. Tento typ e-kol se označuje jako rychlá elektrokola. Oproti obyčejným eloktrokolům, kderé splňují normu (ČSN EN 15194), budete mít s pořízením rychlého kola spousty poviností a vyřizování.
Po zakoupení rychlého elektrokola dostanete kromě záručního listu i CoC list (Certificate of Conformity), s kterým následně zamíříte na dopravní inspektorát, kde své rychlé elektrokolo přihlásíte jako motocykl. A to není ale zdaleka vše.
Musíte také uzavřít povinné ručení ( pojištění), kde obdržíte Velký technický průkaz, malý technický průkaz a dokonce dostanete i plechovou registrační značku, kterou musíte na kolo umístit, aby byla dobře viditelná.
Při každé vyjíždce si musíte sebou vzít řidičský průkaz na moped (kategorie AM), malý techničák, zelenou kartu od pojišťovny, a na hlavu přilbu. Je potřeba zdůraznit, že nelze používat klasickou cyklistickou, jelikož je vaše rychlé kolo vedeno již jako moped kategorie AM.
Je třeba také zdůraznit, že s rychlím elektrokolem se můžete pohybovat pouze po cestách, stejně jako auta a motocykly.
2. Elektrokola jsou pro lenochy
Tento názor velmi často sdílí zatvrzelí zastánci staré cyklistiky, kteří v elektrokolech nevidí nic dobrého a pravděpodobně nikdy tento názor nezmění. My na to máme názor úplně opačný. Už jenom pořízení elektrokola pro danou osobou znamená, že bude muset šlapat a bude mít pohyb.
Jestli to bude sjetí pro ranní pečivo do obchodu nebo dvojice, která chce pravidelně jezdit o víkendech na vyjíždky či ježdení do práce na elektrokole místo auta. Podobných situací bysme mohli vypsat nespočet. Velice stručně řečeno, e-kola jsou stále jízdní kola, kde bez klasického šlapání do cíle rozhodně nedojedete.
Ve všech těchto připadech máji lidé pohyb, což je ten nejdůležitjěší základ pro dobré zdraví. Samozřejmě je pravda, že elektrokola vše zjednodušuli. Bez nich by se ale tito lidé k pohybu nikdy neodhlodlali. Dnešní doba vše zjednodušuje, tak proč se elektrokolům zbytečně bránit.
Důležité je hlavně začít se hýbat. Za začátku bude určitě každý začínající e-cyklista využívat maximální dopomoc elektromoturu. Jakmile se ale začne zlepšovat kondice daného jednotlivce, začne využívat jiné druhy asistencí z elektromotoru. Tudíš je naprostý nesmysl tvrdit, že jsou elektrokola pro lenochy.
3. Elektrokola jsou nevzhledná
Pokud vezmete ti nejlevnější elektrokola na trhu, tak u těch se moc design neřeší. U takových elektrokol rozhoduje především hlavně cena a dojezd alespoň 20 km. Naštěstí většina výrobců dosáhla již takového designu i ergonomie, díky které ani nepoznáte, že se jedná o elektrokolo.
4. Elektrokola nejsou legální
V prvním bodu těchto mýtů, jestli je potřeba na elektrokolo řidičák, byl zveřejněný text, že se situace s elektrokoly trošku více zkomplikovala. Jednak to je přečipování středových pohonů. Následně to jsou nejrůznější elektrosady z Činy.
Zajímavé je, že nejúspěšnější výrobci těchto čipů SB Tuning a Pear Control mají původ v Česku, což jenom potvrzuje, že jsme velmi šikovný národ, ale také hledáme vždy kličky, jak vše obejít. Tyto čipy hravě dokáží přečipovát středové pohon od značek Bosch, Bafang a Yamaha a daších.
Podobně na tom jsou elektrokola vybavená motory s vyšším výkonem než 250 W (až 1000 W) a která jsou bez omezovače rychlosti nebo elektrokola vybavená akceleračními páčkami, tzv. boostery, které umožňují jízdu bez šlapání.
Všechny tyto elektrokola jsou nelegální a v případě jejich používání na veřejných komunikacích včetně cyklostezek se cyklista vystavuje nebezpečí finančního postihu nebo dokonce trestního stíhání, například v případě dopravní nehody.
Výše možné pokuty sahají až do desítek tisíc korun. Je to stejné jako by takovíto jezdec jezdil neregistrovaným nebo nepojištěným autem. Značkových elektrokolo přímo do výrobce, která nejsou nějakým způsobem upravována, se tyto problémy samozřejmě netýkájí, jelikož jsou zcela v souladu s platnými normami. Taková elektrokola můžete zakoupit namátkově zde.
5. Elektrokola jsou podvod
Spousty lidí považuje elektrokola za podvod, jelikož si mysleli, že již na nich není třeba šlapat a pohodlně je dovezou z bodu A do bodu B. Na kole se ale vždy šlapalo, a u elektrokol tomu není jinak.
Aby se pohonná jednotka aktivovala, je potřeba šlápnout do pedálu na daném elektrokole. Motor sepne a pomůže vám například se rozjet do nějakého kopce. Je ale potřeba pořád šlapat, kdy vám pomáhá motor podle navoleného režimu asistence.
Jakmile dojde překročení rychlosti 25 km/h, jednotka se automaticky vypne. Pokud tedy nechcete šlapat, raději se poohlédněte po nějaké elektrokoloběžce, kde budete jenom držet plyn.
6. Silniční daň
Tohle je jeden z největších bullshitu kolujících o elektrokolech. Na elektrokolo se žádná silniční dań nevztahuje. Tu platí firmy a podnikatelé, kteří používají auta k výdělečné činnosti.
7. Elektrokola nelze nabíjet doma
Spousta lidí si do dnes myslí, že nabíjet elektrokolo můžete jenom v nabíjecích stanicích a místech k tomu určených, které prozatím nejsou v České republice v každém městě, což je v tomto případě pravda. Skutečnost je naštěstí taková, že na nabití většiny elektrokol potřebujete klasickou elektrickou zásuvku na 240 V, kde si elektrokolo pohodlně nabijete povětšinou do pár hodin.
8. Nefungují v dešti
Asi deset procent populace má strach si pořídit elektrokolo, že se na něm nedá jezdit v dešti. Podle nich voda a vlhkost celou jednotku vyřadí z provozu. Pokud tuto chybu uděláte, prodejce vám neuzná záruku. Nakonec budete muset vyměnit celou pohonou i řídící jednotku, včetně baterie.
Možná kdysi před lety by to byla pravda. Elektrokola vypadala jako malá pojízdná elektrostanice, kde čouhalo spousty drátů a vše bylo takové hodně divoké. Doba ale hodně pokročila, tudíž je potřeba rozlišovat typ elektrokola, jelikož nejde všechny házet do jednoho pytle.
Samozřejmě pokud hodíte elektrokolo do rybníka, určitě to bude mít za následek celkové poškození provozních mechanismu. Při výběru elektrokola se raději poraďtě se skušeným odborníkem, jak je na tom dané elektrokolo vůči dešti. Znovu zdůrazňujeme není elektrokolo jako elektrokolo.
9. Dají se snadno napadnout Hackery
Dvě procena obyvatelstva věří, že je možné se nabourat přes smartphone do elektrokola, ve kterém má cyklista nainstalovanou aplikaci od daného výrobce. Pokud se tedy útočník nabourá do aplikace, může vyřadit jednotku nebo aby to bylo ještě lepší, dokonce ji naprosto zablokovat.
Jakmile zjistí, že je kolo v provozu, počká až bude mít dostatečnou rychlost, aby vám mohl na dálku motor zablokovat a způsobit nehodu. Celé je to samozřejmě naprosto šílené a vše již hraničí s obrovskou paranoiou.
10. Elektrokola jsou příliš drahá
Skoro 35% populace uvedlo, že jsou elektrokola na ně moc drahá. Za utracenou částku si raději koupí ojeté auta. Znovu se musíme vrátit k čtvrtému bodu, kde bylo uvedeno, že v elektrokolech jsou značné cenové rozdíly, které jsou dané především použítýmy komponenty, což je ostatně v jekémkoliv jiném odvětví, včetně aut.
Proto se se vám celková částka vašeho vyhlídnutého elektrokola může jevit jako vysoká. Je třeba si uvědomit, že kromě dobíjení, nebudete muset již takřka nic investovat. Oproti autu, do kterého budete muset neustále kupovat benzín, naftu, platit pojištění, servis i další opravy, kde vám za rok vyskočí taková částka, že by za tyto peníze bylo možné pořídit nejedno elektrokolo.
To už je ale otázka čistě na vás, jestli pro vás bude výhodnější elektrokolo než auto. Dnes například drtivá většina lidí jezdí do práce autem, přitom to jsou většinou vzdálenosti několika stovek metrů, které se dají snadno ujet na kole. Navíc můžete udělat něco pro sebe i pro tuto planetu.
11. Elektrokola jsou příliž složitá
15% populace se bojí pořídit elektrokolo z důvodu, že jej nebudou umět ovládat. Na to se dá odpovědět úplně jednoduše. Pokud umíte jezdit na klasickém kole, budete to umět i na elektrickém. Je úplně jedno jaký máte věk, jezdí na něm babičky na nákupy i děti s rodičemi. Zvládli to jiní, proto to zvládnete i vy.
12. Nabíjení Elektrokol je moc drahé
Skoro 20% populace si myslí, že by jejich účet za elektřinu při pořízení elektrokola výrazně vzrostl. Určitě je pravda, že jde cena elektřiny každým rokem nahoru. Je ale třeba si uvědomit, že většinu elektrokol není třeba nabíjet každý den. Jedno nabití akumulátoru vyjde asi na 2,80 Kč. Přepočítání na jeden kilometr jízdy, je to tedy přibližně 4 haléře. Schválně si někdy přepočítejte spotřebu vašeho auta na 100 kilometrů.
Naštěstí v dnešní době existují různé způsoby, jak ušetřit nemále peníze v mnoha směrech. Inspirovat se můžete například na portálu skblik.cz . Chcete-li ušetřit při spotřebě elektřiny, zkuste si zde spočítat spotřebu elektrické energie, popřípadě si stáhněte E-book Šetříme elektřinou v obýváku a pracovně.
13. Elektrokola jsou příliž těžká
Váha se u bežných kol řešila vždy. Čím lehčí kolo, tím byla z pravidla i vyšší cena. Každý gram na bežném kole, znamenal pro vaše tělo větší námahu, což se podepsalo i na vaší celkové únavě. Elektrokolo mívá v průměru o 5 kg více, než váží obyčejná cyklistická kola bez elektromotoru.
Na druhou stranu, pokud si zakoupíte elektrokolo kvalitní, výrobci se snaží ušetřit každý gram a tak používají nejmodernější motory i baterie, aby výsledná váha byla co nejnižší. Je jen otázka času, než budou elekotrokola na podobné váze, jako jsou bežná kola nyní.
Například ty nejlepší silniční elekotrokola, která jsou dnes běžně na trhu, váží okolo 13 kilogramů. Při samotné jízdě však skutečnou váhu elektrokola nikterak nepocítíte, jelikož váha nehraje u elektrokol takovou roli, jako tomu je u klasických kol.
Prostě celý ten kontext je, samozřejmě z mého subjektivního pohledu, mimo.
Buď mám motorku, se standardisovaným ovládáním, osvětlením etc. (a je – v tomto – zcela irrelevantní že má objem 50 ccm a konstrukční rychlost 45 kmph, a platné právo jí subsumuje pod moped), nebo mám jízdní kolo. S-pedelec je motocykl.
Elektrokolo je prostě něco mimo, něco navíc, a ne, nevidím jedinou výhodu, která by převážila nevýhody.
Bavil jsem se s více lidmi, co si elektrokolo pořídili. Důvod? Normální kolo neušlape, protože… (objektivní zdravotní stav, jako bez debat, tedy, objektivní důvod). Spokojenost?
Na jedné straně ano, protože zase může jezdit na kole, jo, takhle nemohl.
A pak spousta problémů: šlape, šlape, jak může (rychloměr na tom nemá), a najednou cuk!, a elektrokolo začne zpomalovat. On šlape pořád zhruba stejně, takže za chvíli další škubnutí, a elektrokolo začne zrychlovat. Tak s tím zajel tam, kde to koupil. Vysvětlili mu, že to je vlastnost vypínání pohonu při rychlosti 25 kmph, ale že není problém to vyřešit – Za Kč X,000.00 (jednotky tisíc, nepamatuji se přesně kolik) mu vypínání asistence „odčipují“. Tak se, taky, stalo.
Už před tím měl problém s dojezdem. Je udávaný nějaký dojezd, oni s manželkou vyjedou do místa vzdáleného, podle aplikace 20 km (technická vsuvka: většina lidí má představu, že když mají na aplikaci, že je to 25 km, tak tam a zpátky ujedou 50 km; neujedou, ujedou 60, i víc, km, protože aplikace přec není až tak přesná, protože máma bude chtít zajet do Tesca, atp., ale protože nemají rychloměr s počítačem ujeté vzdálenosti, tak to neví)., dojezd to má udávaný 80 km, tak by neměl být problém. Jedou zpátky, a najednou cuk!, a kolu došla šťáva. Tak s tím byl v servisu, no a tam mu vysvětlili, že to je dojezd za určitých, přesně definovaných, podmínek. On je těžší, skrze ty klouby do toho až tak moc nešlape, a do toho jedou rychleji. A má novou baterii atd. atd. atd.
Servisní náklady. Ok, tak mu to „odčipovali“, a s reálným dojezdem se naučil žít, to jako nechejme stranou, a za pár let ho čekal větší servis: baterie, kabeláž a spol., a přes deset tisíc v pryč, plus do toho obvyklý servis takového kola – centrování, výměna disků, destiček a kapaliny, řetězu a seřízení měniče a přehazovačky, další jednotky tisíc. Je to, samozřejmě, špatný přístup, přístup spotřebovávací, ale tak to u těch lidí je. Takhle vrazil do kola, ročně, 2-3 t. (v průměru, že dá za „velký servis“ po 2-3 saisonách 4-6t), takhle do toho vrazí 14-16t, tj. kolem 5t ročně.
No, jezdí, ale spokojenost s elektrokolem je hodně rozpačitá.
Nebo bába, co bydlí opravdu v krpálu, tam nemá ona vůbec šanci na kole vyjet, i kdyby měla převod 22 – 34 (talíř – megarange). Tak si koupila elektrokolo, na 20″ kolách, skládací (bůhví proč, když ho nikdy neskládá, ale tak to prostě je), normálně, „v kolách“, a ne, není to šunt, jo, za pár tisíc. Ona takové nuance, jako že kolo „škubne“ v 25 kmph neřeší, protože tak rychle jede leda z kopce, do kopce jede tak 15 – 17 kmph. Takže spokojenost, dolů to jede samo, jak normální kolo, nahoru jí to vytáhne. No jo, ale po třech letech téměř každodenních jízd (až na sníh, u nás se nesolí a bába a) nepřezouvá na zimu, b) by stejně nejela po ledu či sněhu) cca Kč 14,000.00 za servis – celý nový svazek elektroinstalace (takový ústřední svazek neměla ani Vrakosa!) za X tisíc, baterie, a pak běžný servis spotřebovaného kola. A teď říká, že když už to do toho vrazila, tož pojezdí, ale pak, jestli jí síly budou stačit (budou, ona je hybká), se asi vrátí k normálnímu kolu a raději ho těch pár kilometrů vytlačí. Protože takhle dala za servis 2-3 tisíce.
Bába má elektrokolo subsumovatelné právem pod jízdní kolo, chlap jezdí (skrze přečipování) na illegálním mopedu. To jenom, jako, pro pořádek. Jak to legální elektrokolo, tak ten illegální moped, stály peníze, za které by byl nový motocykl na AMko, tzn. plnohodnotný motocykl, se stupačkama, nožní zadní brzdou, standardním ovládáním, a dvoumístný, případně s nosičem, a se spotřebou kolem 120 mph US, tzn. 2.0 l / 100 km. To je, i při dnešní drahotě, cca Kč 0.80 na km za palivo, plus nějaký olej do paliva, plus normální servis (vlezli by se do 1/3 – 1/2 servisních nákladů na elektrokolo), pojistka kolem stovky ročně a moped bez šlapadel na STK musí (ale tomu se lze vyhnout, užitná vlastnost bude shodná), cca osm stovek co čtyři roky, takže dva kila ročně.
Ano, pokud je někdo zdravotně indisponován, chápu. Ale u sebe žádnou velkou výhodu nevidím. Rychlosti 15 MPH dosahuju běžně i na rovině, z mírného kopce se klidně rozjedu i na 23-24 MPH, z většího i na 35 MPH (rychleji nejezdím, rychlostní index pneumatik). Do kopce vyjedu, na to mám seskládané horské převody. Ano, v protivětru jedu, i do mírného stoupání, třeba 9 MPH. No, když si vezmu ty starosti a náklady kolem, tak opravdu s velikým potěšením pojedu poloviční rychlostí! 🙂
Poněkud si pletete pojem s průjmem: Flying Pigeon je jednoduché kolo: ano, ono vlastně nemá brzdy, tak aby alespoň nějak brzdilo, musí se ty „brzdy“ – čas od času seřídit. Je to jednopřevod, robustní řetěz je zcela zakrytovaný, takže stačí 1x za rok namazat. A nahustit pláště, a občas vycentrovat. Jednodušší už to být nemůže.
Hollandrad je jednoduchý, protože, oproti Flying Pigeonu, má navíc „normální“ brzdy a osvětlovací systém na (boční, nebo středový) alternátor, což obojí vyžaduje občasnou údržbu.
Šroubovací vícekolečko je jednoduché, protože na jeho výměnu stačí jeden ořech a klíč, které mohu mít stále u sebe, a pak stačí dotáhnout kolo k prvnímu servisu a vícekolečko vyměním. Kaseta jednoduchá není, protože vysype-li se volnoběžné ložisko, musí se vyplést střed, nebo vyměnit celé kolo.
Na elektrokole není nic „zjednodušujícího“, leda „zpohodlňujícího“. To je ovšem něco úplně jiného!